Kdo je Mia Fellow

Rozhovor pro portál Inspirace duše. Děkuji velice.

https://www.inspiraceduse.cz/rozhovory/

1, Mohla by ses nám představit?

Zdravím vás všechny z malé vesničky Velhartice na Šumavě, kde nyní žiji. Před lety jsem měla silnou touhu odstěhovat se z města do klidu a zázrakem se to povedlo. Zázraky miluju, synchronicitám se už téměř nedivím a usmívám se, když se dějí, ať už mně nebo druhým.

Jmenuji se Mia, na internetu mne najdete jako Mia Fellow. Neptejte se mne na mé jméno více, to bych tu musela rozepsat celé mé dětství. Jen vám povím, že jméno, kterým jsem byla po léta oslovována, se mnou vůbec nerezonovalo. Když mi bylo asi 30 let, fanynka mé tehdejší kapely Černá mutace, mi upletla jméno Mia, začala mi tak říkat a mně se to natolik zalíbilo, že jsem si to jméno nechala zapsat do občanky. To jméno mi moc pomohlo v mém dalším vývoji, cítila jsem se znovuzrozená.

2, Jsi žena mnoha tváří, kdo vlastně jsi?

To je otázka, kterou si pokládám často. Protože žiji každý den přítomností, která je každý den o něčem jiném, měním se stejně jako luna na nebi. Můj přítel básník mě nazval Proměnkou a já se s tím asi ztotožňuji. Jsem žena, která ráda hloubá nad tím, kdo jsme, proč jsme tady na téhle planetě, o co tady jde, co je vyšším smyslem našeho bytí… Jsem holka, která ráda dělá skopičiny, hraje si, směje se. Jsem bytost, která ráda tvoří pro potěchu své duše a mám radost, když svou tvorbou potěším i druhé. Miluju, když je mohu svou hudbou nebo hlasem dojmout, když jim běhá mráz po těle, když pookřejí a uvolní se do svého já. Ráda se učím novým věcem, a když mám pocit, že už něco umím, nezůstávám na místě, a jdu dál naučit se zase něčemu dalšímu.

3, Proč si změnila svůj směr cesty? Myslím tím tvé zaměstnání…

Můj směr cesty byl jasný odmalinka, ale trošku se na pár let upozadil. Řeknu to trochu zeširoka, snad to nevadí. Tatínek jezdil labsko-oderskou plavbu do západního Německa, měli jsme doma odtud kazeťák a jakmile jsem měla příležitost s maminkou nahrávat, mluvila jsem, říkala básničky, zpívala písničky, nahrávala se s flétničkou, piánem… A pak si to pouštěla pořád dokola a vychytávala mouchy, kde by to mohlo být ještě lepší, aby nahrávka byla dokonalá. Moje maminka se mnou nahrávala, dokud nedošly kazety.

Ona pracovala v Čedoku, hodně mě s sebou vozila na zájezdy a kdykoli jsem mohla, vzala jsem si tamní mikrofon a šaškovala s ním v autobuse. Když se tenkrát soudružky učitelky dětí ptaly, čím budou, a kamsi do análů to zapisovaly, řekla jsem, že budu taková ta herečka, co zpívá. A soudružka mi odpověděla, že to není normální zaměstnání, a tak jsem řekla, že se stanu učitelkou. Ve čtyřiadvaceti jsem dokončila pedagogickou školu a odjela s mým milým splnit si americký sen do států. Když jsem se vrátila, začala jsem učit na škole, kde na schodech hrával jeden učitel na kytaru.

Tak krásně se mi chodilo do školy… když slyšíte tóny, jak se rozléhají po chodbě, které pronikají do vašeho srdce… zamilovala jsem se do té hudby a jak funguje božské načasování, najednou jsme spolu začali tvořit. Líbilo se mu, že umím napsat a zazpívat píseň v angličtině a mě se líbilo, jak hrál. Bylo to osudové setkání, naučila jsem se pár akordů na kytaru a hráli jsme všude po hospodách… a já si nikdy pořádně nevěřila, na to vzpomínám do dneška. Vůbec jsem si nevěřila, ale to šimrání v těle, co jenom hudba umí, stálo rozhodně zato. Dělali jsme krásný songy, zapojili jsme i děti, které jsme učili, měli jsme takový malý sboreček. Učitelství je pro mladou holku s kytarou super, spousta volna, dost peněz na muzikantský hračky. Ale. 

Od začátku jsem však v tom školství pořád do něčeho šťourala, proč nejde tohle a proč se má dít toto, když to můžeme udělat takhle… S přestávkami jsem se tomuto zaměstnání věnovala třináct let. A zjišťovala, že ať už jsem na jakékoli škole, systém českého školství já nezměním a myšlení druhých také ne. Byť jsem konala, jak nejlépe jsem dovedla, čím dál tím víc jsem nesouhlasila s pojetím systému, který nefunguje, který z dětí stále dělá poslušné stádo a který se vůbec neshoduje s vizí Komenského – škola hrou a už vůbec ne s jeho pojetím hodnot člověka a jeho bytí. Několikrát jsem tedy odešla s tím, že se budu živit zpěvem, že to zkusím. Ale nikdy to nevyšlo.

Vždy jsem se vrátila do školy, abych se uživila, sebe a syna. Naposledy jsem odešla před dvěma lety, v době korony, protože jsem odmítala dodržovat doporučení MŠMT. A prostě jsem zkusila víc věřit sobě a tomu, že jsem se ve školství naučila mnoho věcí, které se mi mohou hodit někde jinde (například trpělivost) a že moje duše mě opravdu volá k něčemu smysluplnějšímu, k něčemu, co mi bude přinášet radost z práce, naplnění, a že chci být zase vášnivá v tom, co dělám.

Nápady se jen hrnuly. Založili jsme společně s dvěma úžasnými partnery spolek Indián – stezka přežití, kde vzděláváme děti i dospělé v přírodě tady u nás na Šumavě. Vytvořili jsme hru, kterou si může zahrát kdokoli a kdekoli v ČR a skrze ní si připomenout základní znalosti potřebné v ocitnutí se v tzv. krizové situaci. Vytvořila jsem si svou Galerii Miagon ve Velharticích, kde nabízím prostory k výstavě, ke koncertu, k propojení hudebníků, k setkávání a obohacování všech zúčastněných. Začala jsem spolupracovat s Younity, společností věnující se osvětovými videi, kde dabuji kurzy zahraničních řečníků jako je Teal Swan, Louise Hay, Marcela Lobos…, které vedou k prohloubení naší sebelásky, lásky k přírodě či léčení nás samotných.

4, Pro mnohé lidi je současná doba velmi obtížná, jak ji prožíváš ty?

S dovolením si nahradím slovo obtížná za slovo náročná. Soucítím s těmito lidmi, ale chtěla bych jim vzkázat, že život nás staví do různých pozic a situací právě proto, abychom museli něco zvládnout, něco pochopit, něco si uvědomit. Abychom se zastavili a svůj čas věnovali sobě. To není sobecké. Můžeme se podívat na náš život jako orel, z výšky, podívat se na to, kde právě žijeme a jak jsme se tam dostali. S kým sdílíme svůj čas a zda jsme za to rádi. Čemu chceme opravdu věnovat náš čas. Zjistit, v čem jsme dobří, co nás baví. Co my můžeme nabídnout druhým.

Myslím si, že když si uvědomíme, jakými svými rozhodnutími jsme nyní tam, kde právě jsme a když přijmeme to, že to byla opravdu naše rozhodnutí a naučíme se být za toto své konání zodpovědní, stáváme se tak zase víc vědomějšími, víc poznáváme, kdo jsme. Hlavně si nic nevyčítat, k tomu máme sklony. Nebičovat se, pohlížet na to vše třeba jako na film. Postavit sám sebe do hlavní role nebo si můžete vybrat vedlejší roli nebo kompars – podle toho, jak se kdo cítí. A můžete se sami sebe zeptat – co by měl tenhle herec teď udělat, aby … dosaďte si cokoliv.

Pozorujte, ptejte se, odpovědi přichází v klidu. Mějme se rádi. Nejenom naše tělo, ale i naše omyly, naše slova, naše city… Každý jsme jedinečný, s jedinečným životním příběhem. Věřím, že vše je tak, jak má být a věřím, že jedině láskyplným pohledem se tenhle svět dokáže proměňovat.  Věřím svým čistým záměrům, věřím, že mi do života přichází ti praví lidé. Věřím, že vše má svůj smysl, i když si to někdy ještě neumím dát do souvislostí. Tuto dobu r-evoluce pozoruji se zvědavostí. Vždyť já se na ni těšila už od roku 2012:-). Vážím si toho, že mohu být součástí této proměny. Dění na planetě pozoruji,  a když se mě něco dotkne osobně, zkoumám, co to je, jak s tím hodlám pracovat a to vlastně vede k poznávání sebe sama.

Dny prožívám tak, aby mne netížily, i když mohou být náročnější, ale abych si je dokázala užít plnými doušky. Tahle doba mě učí neodsuzování, učí mne větší lásce a pokoře. Svou pozornost dávám tam, z čeho cítím klid, souznění, lásku, mír, čistotu. Dávám ji tomu, kdo je mého času hoden, kde dochází z obou stran ke vzájemné úctě a respektu. Věřím, že ty jsi já a já jsem ty. In lakéš.

5, Co Tě nejvíce dělá šťastnou? Je to hudba, kterou tvoříš? Zpěv? Mluvené slovo? Malování?

Zdroj: Mia Fellow

Dělá mě šťastnou, když mám kolem sebe lidi, kterým i přes všechny možné nesnáze nepřestaly svítit oči a mají energii, která je mi prostě libá. Nebo když mě polije vlna euforie z vděčnosti ke všem a ke všemu, co se mi v životě děje. Šťastná jsem, když dostávám zpětné reakce od lidí, kteří poslouchají můj hlas a říkají mi, jak je hřeje u srdce… někdo si ho dokonce pouští před spaním na usínání… to je přeci krásné. Šťastnou mě dělá Open Mic, hudební sessions, kde dávám prostor ostatním umělcům i neumělcům zazpívat nebo zahrát před publikem, aby ochutnali to, co jsem chtěla okusit i já, aby si mohli splnit takový malý sen.

Tam vidím, jak se jim trémou klepou ruce, tričko nebo hlas… ale vidím tam i jejich odvahu, jejich štěstí. Když udělám píseň a lidi si ji se mnou broukají nebo se při ní milují, to je nádherné. Když tvořím mluvené slovo, dělá mě šťastnou objevovat v mém hlasu další nuance a prostory, o kterých jsem nevěděla. Když se hudba ze šuplíku spojí s právě namluveným textem – to pak juchám Vesmír mě miluje! Když nahrávám zpěv ptáků nebo vodu, dělá mě šťastnou vědomí, že čas strávený se sluchátky někde v lese, bylo mým přáním, které se neustále plní. Šťastnou mě učiní stav meditace při malování mandal a svícnů, tanec, lelkování nebo třeba horká vana. Je toho spousta.

6, Na tvém YouTube kanále Mia Fellow  máš v sekci mluvené slovo hluboké pravdy. Jak k tobě přicházejí nebo podle čeho si vybíráš články , kterým propůjčíš svůj hlas?

Začalo to před šesti lety, kdy jsem objevila Martinu Christovou a její portál Slunečná brána. Přeložila text od Sophie Bashford Když se vás dotkne, započne cesta domů. Mě ten text dojal. Viděla jsem se v něm. Byl to nápad shůry, že jsem vzala mikrofon, namluvila ho, našla nějakou hudbu, kterou jsem  dříve složila… a ono to všechno do sebe zapadlo, jak kdybych na tom pracovala kdovíjak dlouho. Bylo to vytvořené v lehkosti a od té doby vím, jak dobře se může člověku pracovat, když duše dělá právě to, co má.

V té době jsem se propojila s obrazy Ramony Siringlen, které mne uchvátily a požádala jsem ji o svolení propůjčit je do tohoto videa. Tak začala spolupráce s těmito dámami a pokračuje dodnes. Texty si vybírám podle toho, jak moc se mi rozvibruje tělo, když je čtu. Vykouknou na mě „náhodou“ na internetu nebo na FB. Hodně jich mám uložených, není na ně čas nebo už se mnou v daný okamžik mého života nerezonují a jsou v šuplíku.

Občas mi někdo nějaký text pošle jen tak, že by za to stálo ho namluvit, objevují se  sem tam i zakázky na mluvené slovo, ale většinou si vybírám sama. Vzpomínám si, jak pro mne bylo někdy složité naučit se vyslovovat a samozřejmě i pochopit některá spojení, která jsou dnes pro mě běžná jako říct máslo… třeba multidimenzionální bytosti:-) Sem tam zkusím vytvořit vlastní meditaci, protože meditovat mě baví. Mám vedle sebe básníka, který mi pomáhá objevovat krásy českého jazyka a sílu ve spojení určitých slov, tvoříme meditace, písničky, filmovou hudbu, říkáme si Bohemia.

7,  Mio, byla jsi vždy nastavena na duchovní cestu? Nebo si zažila nějaký duchovní zážitek, který to změnil?

Pamatuju si, že jsem odmala vždy přemýšlela hlavně srdcem, což už to mě, myslím, vede k cestě duchovního směru. Kolem mých dvaceti se mi do ruky dostaly knihy od Louise Hay, Zdeňky Jordánové, Dänikena, pak to byl Hnízdil, Vogeltanz, Osho, Hellinger.., na internetu začaly běhat různý videa jako Duch doby, Samsara, zajímala jsem se o onen zlatý věk, objevovala poselství 3D a 5D, Plejády, Atlantida, Akáša… začala jsem víc a víc hloubat, kdo jsem. Viděla jsem duši svého syna ještě než se narodil, ale není to to nejvíc.

Byla jsem blízko smrti, ale není to pro mě ten největší duchovní zážitek, i když byl silný. Prožila jsem sexuální propojení, o kterém povídám v Rukopise Magdaleny, ale není to ten velký duchovní zážitek, i když byl osvobozující a načerpávající. Mám mnoho malých. Mnoho takových probuzení, nebylo jen jedno velké. A stále se pořád probouzím hlouběji a hlouběji. Neustále se proměňuji do mé větší a větší opravdovosti. Duchovní zážitek je pro mě asi každý okamžik, kterého si všimnu, že se děje, který si uvědomím, který mi je jak ponaučením, tak hlubokou láskou a vděčností.

8, Jsi hodně vytížena, máš čas na nějaké další koníčky? Nebo je tvým koníčkem prožitý každý den?

Můj život je mým koníčkem. Ano, jak říkáš, poznala jsi mě dobře – carpe diem. Maminka mi dala nejednu radu, ale tuhle jsem si oblíbila nejvíc – „Když nevíš, jestli ano nebo ne, zvol ano, protože pak bys mohla litovat, žes to neudělala“, a dodala „carpe diem“.

9, Na co nového se můžeme těšit ve tvé tvorbě?.…

Dokončuji audioknihu Elišky Mabel Morkes Dračí příběh, jejíž jsem režisérkou, herečkou, zvukařkou, střihačkou, skladatelkou prostě vším:-) Ukázka tohoto příběhu na mě vykoukla na Fb a něčím mě zaujal. A tak jsem ji namluvila a poslala Elišce, kterou jsem v životě neviděla, jestli neuvažuje o audioknize. A asi už si příběh domyslíte. Opravdu zrovna o audioknize uvažovala, a stejně jako mně i jí přišlo toto spojení prostě božsky načasované. Protože je to ale má první audiokniha a já mám ráda dokonalost, stále na ní pracuji.

V lednu vychází audiokniha Národní park Šumava 30 let od Jana Dvořáka, kde načítám nějaké pasáže a ke které jsem byla oslovena výborným režiserém Jakubem Doubravou složit hudbu, což mne opravdu potěšilo. Nahrávat dechy lesů, mechů a vod a propojit je s tím svým, bylo pro mne výzvou, těším se moc. A Olga Rusnáková, kterou jsem přijela „náhodou“ poznat na přednášku Alberta Vilolda, právě vydala knihu Zachumlej se, pohádka začíná. Bylo to krásné propojení skrz Younity a na jaře už plánujeme nahrávání knihy. Zatím si můžete poslechnout jednu pohádku O sněhové vločce Kristýnce. A já sama se nechám překvapit, jaké poselství mě zaujme, co dalšího se v mém životě stane, jakou hudbu stvořím.

10, Co je pro tebe největší inspirací?

Největší nevím, ale třeba tyhle otázky mi jsou určitou inspirací. Lidmi se nechám inspirovat, jejich energií hlasu, jejich životy. Inspiruje mě oheň, abych nasekala dřevo, inspiruje mě řeka, abych se v ní svým tělem dotkla, inspirují mě stromy, abych stála rovná jako oni, inspiruje mě luna, abych byla v sobě ladná, inspiruje mě země, abych po ní šla bosá, inspiruje mě chlad i slunce, abych se venku pěkně protáhla, inspiruje mě pravda, v ní je všechno skryté, inspiruje mě zpěv ptáku, jimi se nechám uspávat i probouzet, inspiruje mě rozkvetlá louka, abych se v ní pomilovala.

Inspiruje mě síla slova, i proto ráda mlčím a mluvím zřídka, inspiruje mě vítr, abych propletla ho tancem s mými vlasy, inspiruje mě láska, jak dokáže být velká a silná, inspiruje mě tlukot srdce, jehož rytmus mě nepřestává udivovat, inspiruje mě dokonalý souzvuk tónů, je to harmonie života, kterou přenáším do těla, inspiruje mě úsměv, hluboký pohled, inspiruje mě dobrej beat, inspiruje mě jen tak být.

Děkuji za rozhovor.